• Aktuality
• Sborník
• Odkazy
• O nás
• Kontakt

Xavier Galmiche

„Vergiliovské bytí moravských Slováků.“ Setrvačnost představy českých zemí jako země divů v době symbolismu

Pro francouzštinu je typická mnohoznačnost slova Boh?me/Boh?me – jednak označuje zeměpisný název, jednak označuje název etnika („cikáni“, lid divoký, s instinktivním smyslem pro cestování i svobodu). Z toho vyplývá i jeho další sémantická variace – v ustálených výrazech „vie de Boh?me“, život bez povinností a mimo zákon, „la boh?me“ jako „spolek lidí, kteří vedou bohémský život“. Jakkoliv pozitivistická touha po vědeckém poznání vedla k preferenci národního označení u zmiňovaného prvního významu tohoto slova (tch?que), k úplnému zániku druhého pojmenování (ve významu geografickém) nedošlo. Toto označení přežilo díky dobové náklonnosti k subjektivnímu vnímání prostoru. Jako názorný příklad pro rozvíjení této teze autor rozebírá život a působení frankofonního rodilého Švýcara Williama Rittera (1867–1955), obdivovatele rumunské, české, slovenské a polské kultury, jedinečného svědka rozvoje vzájemné percepce střední a západní Evropy. Ritterovy fejetony a stati, ale i romány, divadelní hry, cestopisy, deníky a korespondence poskytují bohatý a stylisticky pozoruhodný korpus, jenž podněcuje k studiu sémantických oscilací a často protikladných zřetelů různých pojmenování středoevropských lidí, národů a menšin. Zvláště Ritterem stále užívaný termín b(B)oh?(/?)me zachovával (a pravděpodobně až do našich dnů zachovává) kvalitu určité poetické nejasnosti, díky níž tato země nepřestala být říší jakéhosi „mírného exotismu“.