Roman Prahl
Vražda v domě jako prohřešek. Jakub Schikaneder, kritika umění a širší kupující publikum
333–348, resumé s. 348
Příspěvek se zabývá podobou tohoto velkoformátového obrazu i jeho přijetím v Berlíně (1890) a Praze (1891).
Schikaneder se dotýkal různých dobových konvencí zpodobení násilné lidské smrti v „krásném umění“. Dobové možnosti, resp. limity, lze shledat v příkladech grafik a obrazů s kontraverzním motivem násilné lidské smrti. Tento motiv stejně jako formát obrazu však byl u Schikanedera výjimečný, a tím spíše i modalita sebevraždy, byť právě takto byl částí pražské umělecké kritiky i širším publikem základní děj Schikanederova obrazu chápán. Bližší analýza argumentace odpůrců i zastánců Schikanederova obrazu v Berlíně i Praze naznačuje, že toto dílo bylo dosti radikálním experimentem. O tom svědčí i pozdější re-interpretace motivu z *Vraždy v domě*. Umělec sám, odborná veřejnost i umění kupující publikum preferovali méně sociálně adresné a „krásnější“ znázornění lidského umírání a smrti.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
