Ivan Klimeš
Řádění kinematografu
Počátky filmu provázely časté požáry kin, neboť se užívalo prudce hořlavého nitrátového materiálu. K největší takové tragédii došlo v roce 1897 v Paříži, kde na dobročinném bazaru našlo smrt na dvě stě lidí. Silně medializovaná událost měla vliv na péči o bezpečnost provozu kin, jež byla hlavním tématem řešeným v prvních právních normách v Rakousku, ale i v celé řadě jiných zemí. Pojem katastrofa nám však umožňuje nahlédnout i celé období raného filmu z jiné perspektivy. Počátky filmu kolem roku 1900 nazývají filmoví historikové kinematografií atrakcí. Zdůrazňují tak jiná očekávání diváků, než známe z pozdější éry narativního filmu. V raném filmu šlo o vyvolání šoku, pocitu senzačnosti, fascinace, ukojení vizuální touhy spatřit nevídané, kuriózní. Na půdě raného filmu se tak rozvíjela i specifická kultura katastrof ve smyslu vyústění děje. Rvačky, bouračky, pády a karamboly patřily k nejčastějším pointám komických obrazů. V kinematografii atrakcí se specifickým způsobem zrcadlí proměny životního stylu v moderním světě.
design by Bedřich Vémola
