Václava Kofránková
Sopky v české odborné produkci a publicistice 19. století
První moderní výzkumy sopečné činnosti v českých zemích 18. a na počátku 19. století šly ruku v ruce s rozvojem rakouské geologie, přičemž klíčové bylo objevení Komorní hůrky a dalších českých vulkánů. Fakt, že Čechy byly ideální laboratoří pro výzkum pozůstatků sopečné činnosti, sem lákal přední znalce v oboru a erudované laiky, jako byl například Johann Wolfgang Goethe. Sama vědecká debata o geofyziologii Země, provázená sporem mezi neptunisty a plutonisty, se stala jedním z hnacích motorů moderní vědy. Jelikož se odborná diskuse o vulkanismu a geologických poměrech českých zemí vedla na mezinárodní úrovni (v němčině, angličtině a francouzštině), dlouho nebyl ve vědeckých kruzích pociťován nedostatek původní českojazyčné vědecké produkce. Popularita „sopečné“ tematiky mezi běžnými čtenáři přitom od konce 18. století setrvale stoupala. S rostoucím počtem erupcí Etny a Vesuvu a s odkrýváním Pompejí a Herculanea se zvyšoval zájem o informace o příčinách a důsledcích výbuchů. Krátké české zprávy a drobné texty o sopkách se objevují již před polovinou 19. století, ale teprve po polovině století, působením nové vědecké generace, která kladla důraz na osvětu v národním jazyce, se ke čtenářům dostávají zásadní odborné práce v češtině. Rozvoj naučných, popularizačních a zábavných časopisů i četné zprávy v denním tisku po polovině 19. století pomohly rozšířit poznatky o vulkanismu mezi širší vrstvy čtenářů. Neméně důležitou roli v tomto procesu sehrály knihy Julese Verna, Camille Flammariona a dalších autorů populární literatury.
design by Bedřich Vémola
