Alice Jedličková
Nedůvěra měšťana v lid. Narativní figura
Příspěvek se zaměřuje na strategii reprezentace venkovského lidu, resp. prostého člověka ve vyprávění, jejímž cílem je motivovat čtenářské publikum k vyhodnocení vlastního postoje k lidu. Ideovým základem autorského záměru je představa tradičních hodnot, které nejsou doceněny a je třeba je objevovat a chránit (jazyk, minulost, venkovský lid); předsudečně pojatý vztah města a venkova lze přitom zjednodušeně formulovat jako celou řadu opozic: pokrok, vzdělanost, vymoženosti proti zaostalosti, nevzdělanosti, chudobě atp.
Uvedená strategie vychází z vypravěčem předpokládaného nebo konkrétní postavou v příběhu formulovaného nedůvěřivého či přezíravého postoje měšťana k lidu. Proti němu jsou pak více či méně explicitním způsobem, tj. v řeči vypravěče nebo řeči a jednání postav shledávány protiargumenty. V próze s venkovskou tematikou se ve sledovaném období 50.–70. let 19. století se tato konstelace názoru a protinázoru opakovaně promítá jak do příběhu, tak do vyprávění, a ustaluje se tak v „narativní figuru“, která podstatným způsobem formuje komunikační perspektivu vyprávění, jeho persvazivní působení na čtenáře. V jednotlivých případech prostupuje narativní figura celým text a mění tak jeho žánrový profil: v próze Boženy Němcové Chudí lidé se žánr obrazu ze života, tj. řetězení každodenních situací, prolíná s žánrem argumentu: každá situace je v nějakém svém aspektu polemikou s úvodním nastolením „nedůvěry měšťana v lid“.
design by Bedřich Vémola
