Tomáš Winter
Montářa čas ve vizuální alegorii
Východiskem příspěvku je interpretace obrazu Čas a věčnost (1889–1890) od Johna Haberleho, amerického umělce, rozvíjejícího v 19. století malbu ve stylu trompe ľoeil. Haberleho obraz, vykládaný jako zátiší typu vanitas, je možné považovat za alegorii, a to nejen z hlediska námětu, ale i formy. Prostřednictvím textů Waltera Benjamina, Craiga Owense, Susan Sonntagové, Petera Bürgera a Benjamina Buchloha příspěvek ukazuje na specifičnost vztahu alegorie a času a na různé formy tohoto vyjádření. Zvláštní důraz klade na techniku montáže, která je v pojetí Owense i Buchloha pro alegorii příznačná a používá ji i Haberleho dílo. Závěr je věnován do určité míry obdobnému příkladu z českého prostředí: kresbě Josefa Axmanna Domácí štěstí, vytvořené v roce 1810 pro památník Franze Scheue.
design by Bedřich Vémola
