Jan Pezda
Industrializace venkovského času (1842–1861)
Dosavadní historické bádání udržuje představu venkova 19. století jako prostoru, jemuž bylo jakékoliv počítání času mechanickými měřidly cizí. Držba mechanických hodin a hodinek měla být ve střední Evropě výsadou elitní části společnosti, tedy šlechty a zámožné buržoazie, a teprve od poloviny 19. století také méně movitých městských domácností. Venkov historiograficky převážně tvarovaný jako doména sedláků a pastýřů, kde je prožívání času určováno přirozenou obměnou přírodních cyklů, tak podle všeho tou dobou nepotřeboval členit den pomocí „umělého“ času hodinek, a už vůbec ne času zjemněného minutovou ručičkou. Cestovní deníky, písemné vzpomínky a korespondence venkovských vrstev však dokládají, že moderní formy měření času dorazily od měšťanského a řemeslně-průmyslového prostředí k životnímu okruhu venkova už během druhé třetiny 19. století. Umělý a vyprázdněný čas mechanických hodinových strojků, který bylo nutné smysluplně zaplnit, zde tou dobou začíná překrývat tradiční životní rytmiku podřízenou přírodním cyklům. V řadách pocestných venkovských obchodníků, mlynářů, řemeslníků či kantorů se zvýšenými nároky na přesnost, dochvilnost a efektivní hospodaření s časem narůstá množství příležitostí k volnočasovým aktivitám. Turistické momenty ukryté pod pláštěm tradičních racionálních motivů výprav pocestných venkovanů tak coby ryze modernizační trend začal plynule doprovázet o nic méně moderní návyk cestovat v prostoru s externalizovaným časem mechanických kapesních hodinek. Vábení pocestných venkovanů kontrolovat čas několikrát během dne nejen ze společenské nutnosti, ale čistě ze setrvačnosti, bez podstatného důvodu, tak narušuje obraz strnulého a nemoderního venkova 19. století.
design by Bedřich Vémola
