Společným jmenovatelem mystifikačních parafrází 19. století je věrohodné předstírání, že je, co není. Jaroslav Hašek, silně inspirovaný 19. stoletím, náznakově začíná – podstatně méně elegantně – předstírat, že je, co je, což je výsostným znakem „nové mystifikace“. Zastavuje se však na půl cesty. Zůstává podezření, že nenechal svou politickou stranu zaregistrovat. To by znamenalo, že na premiéru nové mystifikace bylo třeba si ještě počkat. Svérázný – a pro nové mystifikátory závazně inspirativní – je i obdobně mystifikační charakter některých jeho povídek. Dobrý voják Švejk, román o „geniálním idiotovi“, však nemá s mystifikací co dělat.