Marek Krejčí
Palazzo Venezia a via della Croce. Max Dvořák a jeho kolegové v Římě
Autor se zaměřuje na reflexi mnohovrstevnaté podstaty Říma historikem umění Maxem Dvořákem a okruhem jeho přátel a kolegů (mj. Vincenc Kramář, Vojtěch Birnbaum, Josef Šusta, Oskar Pollak). Jakkoliv jejich prvořadým cílem byl vědecký výzkum hmotných kulturních památek, předmětem jejich reflexe se stala i každodennost, kontrasty mentalit, nejednoduchý politický vývoj sjednocené Itálie, charakterizovaný rozpory mezi příznivci savojské dynastie a papeže-krále, či proměnlivost městské krajiny. Díky dlouhodobému pobytu i odborné metodické průpravě se tak jejich pohled v mnohém odlišuje od povrchního kaleidoskopu dojmů českých turistů, kteří „konzumovali“ v bedekru hvězdičkami označené památky antiky a svatyně křesťanského světa. Badatelským problémem zůstává jejich vztah k místním intelektuálním elitám, neboť mnohé nasvědčuje tomu, že se jejich komunikace koncentrovala kolem skupinky krajanů v Římě a Rakouského historického ústavu v Římě doplňovaná příležitostným stykem s kosmopolitní komunitou soustředěnou kolem obdobných zahraničních vědeckých ústavů. První světová válka, na jejímž počátku vychází Šustův „italský“ román Cizina, přerušila jejich výzkumy, které v změněné poválečné realitě už zůstanou už jen slibným náběhem. Sám Dvořák záhy přesunul svou pozornost na Benátky, nicméně Římu věnoval stať v reprezentativní monografii o Palazzo Venezia, která připomíná pozapomenuté rakouské (a české) konotace areálu bývalého sídla c. a k. velvyslanectví, v jehož budově pobývala řada římských stipendistů. Tyto vzpomínky byly posléze převrstveny jeho novým vnímáním jako sídla diktátora Benita Mussoliniho. Práce vychází z autorem připravené nové, doplněné edice korespondence Maxe Dvořáka.
design by Bedřich Vémola
