Plzeňské sympozia

Věra Brožová

Tělo a tělesnost v literární produkci pro děti ve druhé polovině 19. století

331–341, resumé s. 341–342
V druhé polovině 19. století bylo zobrazení těla a tělesnosti v dětské beletrii silně závislé na stupni předávaného poznání v osvětových příručkách pro děti a v učebnicích. Autoři obého byli většinou učitelé a jejich model virtuálního ideálního těla byl dlouho disproporční, z mravnostních důvodů chyběla zvláště vylučovací a rozmnožovací ústrojí. Lidský organismus byl v popularizačních příručkách (učitelé F. Tesař, Hugo T. Kolisko aj.) vnímán jako seřízený mechanismus a přibližován nejrůznějšími, zejména technicistními příměry. Zdravé tělo bylo zdůrazňováno jako předpoklad důstojné schránky duše nejen v mravoličných povídkách, ale především v produkci směřované k adoraci sokolského tělocvičného hnutí. Idea sokolství, vyjádřená heslem „Paže tuž, vlasti služ“ dokonce výjimečně (v poezii F. Douchy) abstrahovala od genderových rozdílů, jinak však přihlíželo, a to zejména ve cvičení dívek (B. Ardelt) nejen k rozdílným tělesným dispozicím, ale také k dobovým společenským konvencím a reprezentaci. Posun v otevřenějším vnímání a zobrazování těla a tělesnosti začal až s počátkem 20. století, kdy se popularizační produkce pro děti ujímají vedle učitelů lékaři, najmě propagátor instituce školních lékařů, autor četných beletrizovaných poučení o výživě, úrazech, nemocech a tělesných anomáliích D. Panýrek a učitel A. Schuster, překladatel sexuálně výchovné publikace pro předpubertální chlapce od finského fyziologa M. Oker-Bloma. Učitelé, seznamující se s reformní evropskou pedagogikou, kteří se postupně ve své tvorbě pro dospělé projevují též jako příznivci nových uměleckých proudů konce století, tematizují i v dětské produkci (realistické, impresionistické) tělesné projevy jako stmelovací faktor rodiny (J. Kožíšek, V. Beneš, P. Sula).
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist