Plzeňské sympozia

Lubomír Konečný

Giovanni Morelli: historik umění jako znalec (namalovaného) lidského těla

218–225, resumé s. 225
Až donedávna téměř zapomenutý Ital Giovanni Morelli (1816–1891) se díky epochální studii Carla Ginzburga z roku 1978 stal jednou z klíčových postav proměny epistemologického paradigmatu, k němuž došlo ve druhé polovině 19. století. Tak jako Sherlock Holmes odhalil v povídkách Arthura Conana Doyla pachatele zločinu na základě drobných pozorování a indicií, které většina lidí zcela opomine, identifikoval Morelli jako znalec výtvarného umění autory obrazů přesným pozorováním a porovnáváním uší, očí a prstů, jak jsou znázorněny na různých uměleckých dílech. Tato „morelliovská metoda“ se zrodila za autorových studií medicíny na univerzitě v Mnichově, kde se věnoval především systematické srovnávací anatomii (resp. osteologii) a taxonomii. Poučení přírodovědeckými metodami se pak pokusil proměnit v „přísně uměnovědné znalectví“, které kontrastovalo s intuitivním přístupy znalců 17. a 18. století. Jeho metoda soustředění se na automatické a nevědomě používané Grundformen vedla až k ocenění jeho přístupu jako paralely psychoanalytické metody, jak konstatoval Sigmund Freud ve svém eseji o Michelangelově Mojžíšovi z roku 1913.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist