Plzeňské sympozia

Peter Macho

Od pravlasti ku kolíske, od Karpát ku Tatrám. Mýtus slovanského stredu v kontexte vývoja slovenskej národnej identity a ideológie

240–257, resumé s. 256–257
Příspěvek sleduje vývoj názorů na slovanskou pravlast v kontextu nacionalizovaných představ o jazykovém a geografickém středu Slovanstva. Tyto představy měly význam pro rozvoj slovenské národní identity, ale i ideologie. 17.–18. století pravlast Slovanstva povětšině lokalizovalo do oblasti horních Uher, mezi Dunaj a Karpaty. Tento region byl zároveň chápán jako slovanské centrum a Slováci, kteří tam žili, platili za přímé potomky Praslovanů, neboť si údajně uchovali slovanský jazyk v nejčistší formě. Na Karpaty se pohlíželo jako na hranici zmíněného prostoru, aniž by se jim přikládal větší symbolický význam. V druhé polovině 19. století se nicméně staly součástí představ o slovanském centru. Místo označení Karpaty se v této souvislosti užíval název Tatra a nehovořilo se o slovanské pravlasti, nýbrž o kolébce Slovanů. V okruhu generace romantiků (stoupenců Ľudovíta Štúra) to mimo jiné vedlo ke kodifikaci slovenského spisovného jazyka. Jeho základem se stalo středoslovenské nářečí, jež bylo v souvislosti s mýtem o slovanském centru chápáno a prezentováno jako nejlépe uchovaná a nejčistší forma slovanského a zároveň slovenského jazyka. Fiktivní centrální poloha Slovenska v rámci Slovanstva byla současně kompenzací vzhledem k periferní poloze Slovenska v Uhrách, pozvedala prestiž slovenského prostoru a jeho obyvatel. Zjednodušeně můžeme říci, že slovenská národní identita krystalizovala v průsečíku uherské periferie a slovanského centra.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist