Plzeňské sympozia

Michal Lutovský

Slovanský dávnověk a česká archeologie 19. století

222–231, resumé s. 230–231
Archeologie se jako poměrně mladá věda začala rozvíjet teprve v pozdnějším 19. století. Její vznik ovlivňovaly mimo jiné i boje o národní a slovanské ideje. Autor uvádí několik příkladů, ozřejmujících vývoj od doby, kdy byly veškeré významné nálezy připisovány slovanskému etniku. Sem patří i roku 1771 v Podmoklech objevený soubor keltských mincí. Zatímco archeologie romantismu, reprezentovaná Matthiasem Kaiinou z Jäthensteinu (1772-1848) a Václavem Krolmusem (1790-1861), spatřovala ve všech archeologických nálezech stopy historických Slovanů, začalo se od šedesátých let 19. století používat dělení na dobu kamennou, bronzovou a železnou, a sice poprvé v díle Jana Erazima Vocela (1803-1871). Definitivní vyrovnání se s dědictvím romantismu však přinesl teprve počátek 20. století, kdy vyšly základní publikace, které sice ještě navazují na výsledky romantického období, jejichž východiska pro práci s prameny však již byla velmi odlišná. Byla to díla, vytvořená patrně nejvýznamnějšími osobnostmi české archeologie vůbec, totiž Starožitnosti země české od Josefa Ladislava Pice (1847-1911) a Slovanské starožitnosti Lubora Niederleho (1865-1944).
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist