Plzeňské sympozia

Jan Janko

Přírodní vědy a umění v českých zemích na přelomu 19. a 20. století: Pokus o srovnání některých tendencí

50–67
Jedním ze středisek odporu vůči přírodovědnému mechanicismu se stala v průběhu sedmdesátých a zejména v osmdesátých letech Praha, díky působení profesora fyziky na německé univerzitě Ernsta Macha. Rozštěpení jevů na psychické a fyzikální se pokusil překonat tím, že prohlásil věci za symboly pro komplexy počitků. Jeho senzualistický přístup prozrazuje blízkost s tehdejšími uměleckými tendencemi. V české přírodovědě reagoval na Macha pouze chemik František Wald (Energie und ihre Entwertung, 1889). Machovým postupům, byly podle autora příspěvku, příbuzné impresionistické výroky o „spektrálním rozkladu barev“ (Signac) a „duchovně zbarveném chaosu“ (Cézanne). Paralely mezi konceptuálními systémy vědy stejně jako mezi vědou a uměním, lze charakterizovat jako izomorfismy. Jejich geneze probíhala nezávisle a vzájemné ovlivňování přírodovědců a umělců v osmdesátých a devadesátých letech bylo malé. Arbesova romaneta neodrážejí změny konceptuálních systémů. V devadesátých letech se dokonce spisovatel vrátil k postavě „naturfilozofa“ hraběte Jiřího Františka Buquoye. Určitá znalost přírodních věd se zrcadlí v básních Otokara Březiny a v teorii i díle malíře Františka Kupky.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist