Plzeňské sympozia

Věra Brožová

Překlady Raupachova Mlynáře a české publikum

297–308, resumé s. 307–308
Hra Ernsta Benjamina Salomona Mlynář a jeho dítě, v Čechách poprvé provedená v původním německém znění roku 1830, se brzy stala neodmyslitelnou součástí repertoáru českých divadel. Pravidelně se hrávala 1. a 2. listopadu, to znamená v době Dušiček. Její základ byl sentimentalistický, ukotvením v místě, čase a lidové pověrčivosti se blížila „obrazu z vesnického života“ , ústřední scéna, odehrávající se na hřbitově, sahala ke kořenům romantické expresivity. V kontextu německé tvorby (ačkoliv dějištěm je vesnice), nejvíce odpovídala žánru měšťanské truchlohry a intencím kusů, kladoucích si za cíl nápravu mravů. České překlady, které toto oblíbené dramatické dílo přizpůsobovaly dobovému publiku a reagovaly na jeho proměny, posouvaly původní text na různé stylistické roviny. První, údajně Josefem Kajetánem Tylem následně upravený překlad, jehož autorem byl herec Stavovského divadla Silbernagel, se zachoval pouze v opisu pro kočovné divadelní společnosti. Provádět se začínal v době, která na hře cenila především její rozměr velké, byť do nízkých sociálních poměrů umístěné tragédie. Silbernagelův a Tylův překlad tak v intencích Tylovy české tvorby umocnil trávě ty dramatické rysy, které charakterizují produkci období biedermeieru. Dokonce je zdůraznil i vloženými pasážemi, akcentujícími význam navyklých pravidel života v bázni Boží, altruismus či prožitek poklidného domácího štěstí. Druhý překlad, který vytvořil Gustav Bambas Miškovský v roce 1865, reagoval na kritiky šedesátých let a zřetelně podtrhoval expresivitu kusu, aby tak vyšel vstříc vkusu diváka, oceňujícího především scény dojemné a strašidelné. K „pokusu o rehabilitaci souchotinářsky pověrčivého dramatu“ došlo roku 1895 prostřednictvím překladu Jana Emila Šlechty v duchu poetiky Lumírovců, výsledkem byl text podstatně poetičtější, nežli originál. Raupachův text tehdy býval zesměšňován a parodován v celé řadě hudebních a dramatických výstupů, kupletů, kabaretních scén atd. Tato situace trvala do roku 1970, kdy byl Mlynář uveden v Divadle Na Zábradlí v režii Jiřího Menzela. Nástup normalizace po porážce Pražského jara a obsazení tehdejšího Československa Sovětskou armádou znamenal mimo jiné i příklon k biedermeierským ctnostem.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist