Plzeňské sympozia

Lenka Kusáková

Biedermeier a literatura

288–296, resumé s. 295–296
Příspěvek se zabývá přiměřeností pojmu „biedermeier“ v oblasti literatury. Ve své analýze raně obrozenské české literatury z let 1790-1830 autorka konstatuje prezenci tradičně vnímaných rysů biedermeieru (tematizace měšťana, rodinná kultura, skrytost před světem, apolitičnost, skromné životní ideály, touha po klidu, okleštěná citová morálka, sklon k melancholii i bodrému humoru) ve vrstvě literatury, určené pro formující se českou buržoazii. Tyto rysy však jsou prakticky pouze „obsahového“, nikoliv stylistického či formálního charakteru a postrádají tudíž nosnost, nutnou pro označení specifického uměleckého proudu. Autorka dále zdůrazňuje a dokládá, že nejčastěji zmiňované biedermeierovské znaky najdeme i v západoevropské literatuře 18. století. Z toho vyvozuje, že biedermeier spíše není jednoznačným produktem středoevropského prostoru a specifické politické a společenské atmosféry po roce 1815, že souvisí se všeobecnou situací buržoazie, která se teprve ekonomicky a politicky emancipuje a svoji dosud slabou pozici vyrovnává kulturní sebeprojekcí. Pojem „biedermeier“ ve smyslu označování literatury s měšťanskou tématikou a s omezením na středoevropský prostor a dobu mezi lety 1815-1848 je podle autorky příspěvku oprávněný pouze pokud vymezuje vlastnosti, jež se od západoevropské „buržoazní“ literatury odchylují.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist