Plzeňské sympozia

Milena Lenderová

Dívčí vzdělání v Čechách 19. století

375–384, resumé s. 348
Úsilí o ženské vzdělání, o přístup k němu, o jeho obsah i rozsah, o místa, kde se má realizovat, tvoří organickou součást sociálních a kulturních dějin. Je možné sledovat jeho institucionální vývoj, stoupající základní gramotnost žen, vzdělání mířící k jejich kvalifikaci i boj o jejich univerzitní vzdělání. Neméně zajímavé ke zabývat se společenskou (tedy převážně maskulinní) reflexí tohoto procesu či sebereflexí prvních vzdělávajících se a vzdělaných žen. Na první pohled je zřejmé, že dívčí vzdělání po celé 19.století zaostávalo za chlapeckým - co do objemu, organizačních forem i všeobecného konsensu. Jeho cíle byly dáno možnostmi společenského uplatnění ženy, které zůstala vyhrazena jen soukromá sféra. V ní se realizovaly také první výdělečné aktivity žen: vychovatelka, domácí učitelka, ošetřovatelka, hospodyně, společnice. Teprve demografický vývoj druhé poloviny 19. století rozšířil možnosti upmatnění žen na trhu práce. Pak teprve následovala možnost dívčí maturity (učitelský ústav roku 1870, dívčí gymnázium Minerva roku 1890) a na samém konci století univerzitní vzdělání.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist