Plzeňské sympozia

Michal Topor

Ústí plamenného trestu. Dva příklady rozporu s estetikou úměrné odplaty

351–358, resumé s. 357–358
Josef Durdík ve *Všeobecné estetice* (1875) věnoval několik klasicizujících pasáží pojmům práva, spravedlnosti, zákona a trestu: umělecké dílo je dokonalé jedině tehdy, pokud zločiny rozptýlené v díle dojdou v závěru spravedlivého potrestání. V době vzniku Durdíkovy estetické sumy publikovali ovšem dva mladí básníci texty, které se s Durdíkovou estetikou úměrné odplaty a závěrečného ladu míjejí tak podstatně, že lze hovořit o rozporu paradigmatickém či diskursivním: jde o *Adamity* Svatopluka Čecha a *Satanelu* Jaroslava Vrchlického. Adamité a Satanela tematizují v několika stupních a variantách rozepři se zděděným zákonem i momentální fanatickou mocí, násilím – až k vyhroceným, závěrečným scénám upálení jako trestu, který napětí neumenšuje a zjevem spravedlnosti není.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist