Plzeňské sympozia

Tomáš Winter

Dokumentace zločinců jako umělecký princip

301–307, resumé s. 307
Od poloviny 19. století se začala v kriminalistické praxi používat fotografie jako prostředek dokumentace zločinců. Zpočátku byla osoba snímána z čelního pohledu, později z jednoho nebo obou profilů. Vznikla tzv. třídílná fotografie, založená na trojnásobné expozici. Zvláštním druhem identifikačního snímku jsou fotografie zločinců a zadržených osob z čelního pohledu, jejichž profil se odráží v zrcadle, přiloženém k hlavě portrétovaného. Tento způsob se užíval v řadě zemí včetně Rakouska-Uherska. Zachycení ánfasu a profilu na jednom snímku pomocí jedné expozice představuje téma, které bylo v 19. století přítomné i ve volné fotografii. Ještě předtím se objevuje v barokní malbě a grafice. Na počátku 20. století nalezlo zobrazení jedné osoby z dvou pohledů ohlas v secesním symbolismu, později pak v kubismu. Příspěvek si všímá vybraných příkladů uměleckých děl, která s dotyčným principem pracují, ukazuje jejich vztah k fotografiím zločinců a interpretuje obsah, který je v takových pracích zašifrován.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist