Eva Bendová – Václav Hájek
Dálka, rychlost, hloubka: Proměny vnímání krajiny v důsledku modernizace cestování v 19. století
Od začátku 19. století se rozvíjel nový typ pozorování a vidění v souvislosti se změnami technických a epistemologických podmínek. Cesty do krajiny mohly vrcholit výstupem na vyhlídku a následně rozhlednu s možnostmi nového poznání a kontemplace horizontu nebo dálek. S nástupem železnice se objevil nový rozměr pozorování, jenž představoval vjem dosud nevnímatelné rychlosti, která obdobně jako zmiňovaná touha po vizuální zkušenosti s horizontem určitým způsobem redukovala prostorové hranice percepce. Obrazy, které přineslo balónové létání, rozšířili naši problematiku o třetí sledovanou perspektivu, jíž je pohled do hloubky a nadhled. Všechny tři typy zkušeností s viděním tvořily základní posuny diváckého vztahu ke krajině v 19. století a výrazně se promítaly jak do obrazů, tak do strategií a motivací cestování. Náš příspěvek se opřel o konkrétní příklady vyobrazení a událostí spojených s percepcí krajiny na území Čech, a sice stavbu první rozhledny na Kleti vzniklé z podnětu Josefa II. ze Schwarzenbergu, respektive jeho vrchního inženýra Jana Sallaby. Z rozhledny již v roce 1831 pořídil Ferdinand Runk kresby kruhového panoramatu. Rozšíření prostorových možností percepce podnítili stavby následujících rozhleden, přičemž rozhledna na Petříně byla nesena již reklamními strategiemi Klubu českých turistů jako atrakce. Obrazy latentní rychlosti v českém prostředí prezentovali fotografové zachycující železnici a hloubky první fotografie z balonového koše pořízené až v roce 1906 Janem Plischkem. Dobová časopisecká kritika je kvůli ztrátě horizontu a měřítka odsoudila.
Klíčová slova: percepce krajiny - rozhledna Kleť - Ferdinand Runk - cestování na železnici - let balonem - panoramata
design by Bedřich Vémola
