Vojtěch Pojar
Životní pojištění a česká společnost
Autor studie se snaží ukázat, že i tradiční téma hospodářských dějin, jakým jsou dějiny pojišťovnictví a pojištění, může být smysluplně analyzováno metodami kulturních či kulturně orientovaných sociálních dějin. Ve své studii analyzuje proměny vztahu české společnosti k životnímu pojištění v průběhu „dlouhého“ devatenáctého století. Ukazuje, že ve svých počátcích v českých zemích nesloužilo pojištění jako zdroj jistoty, nýbrž do značné míry představovalo formu hazardu. Většímu rozšíření „seriózního“ životního pojištění dlouho bránily prvky tradicionální mentality českých středních vrstev, především v maloměstském a venkovském prostředí. Základním předpokladem „zdomácnění“ životního pojištění byla modernizace mentality ve vztahu k penězům, které musely nahradit starší zdroje životních jistot. Současně bylo třeba, aby se rozšířil i návyk diverzifikovat riziko při jejich ukládání. Analýza ukazuje, že změnu mentality ve vztahu k diverzifikaci rizika je možné pozorovat od konce osmdesátých let devatenáctého století. Její proměnu pak završila zkušenost hospodářské krize z let 1900 až 1903. Tezi dokládají statistické údaje o rapidním tempu rozšiřování životního pojištění v české společnosti v dané době a analýzy měnících se argumentačních strategií v reklamní komunikaci pojišťoven.
Key words: životní pojištění – mentalita – hazardní hry
design by Bedřich Vémola
