Petr Šámal
Grafika 19. století – pohotové, nebo zdouhavé médium?
V éře 19. století došlo k dosud největšímu rozvoji grafického umění a jeho všech hlavních, vzájemně se prolínajících funkcí. Vedle rozkvětu uměleckého aspektu grafiky se zdůraznila její reprodukční a informační úloha. Zachycení dobových událostí a jejich šíření jako informace či propagandy patřily k tradičním úkolům grafiky už v předchozích staletích, avšak aspekt aktuality nabýval u grafiky na významu v průběhu 19. století, kdy zároveň docházelo k prudkému rozvoji tištěných médií. Na rozdíl od malby je grafika v této době chápána jako pohotové médium, avšak realita její produkce vzbuzuje řadu otázek, týkajících se jejího vztahu k aktuálnosti. Příspěvek zkoumá, jaké faktory a motivace ovlivňovaly rychlost, s níž grafika reagovala na dobové události. Zároveň se zabývá aktualitou grafiky ve smyslu časového vztahu mezi výtvarnou předlohou a její grafickou realizací. Studie předkládá několik kategorií okolností, které na rychlost a pohotovost, či naopak zdlouhavost procesu grafických realizací měly nejzásadnější vliv: politické okolnosti, technologické aspekty grafického umění a různorodé praktické požadavky.
design by Bedřich Vémola
