Plzeňské sympozia

Lenka Řezníková

Sociální reprezentace ve výkonové společnosti 19. století. Liberalizace – monetizace – pluralizace

s. 24–37, resumé s. 35–36 (English), 36–37 (Deutsch)

Jedním ze znaků přechodu předmoderní stavovské společnosti k moderní společnosti občanské, jak se (alespoň v ideové rovině) realizoval v průběhu 19. století, bylo zvýznamňování času a jeho transformace v sekulární nástroj liberální ideologie. Monetizace času, kterou vyjádřil Benjamin Franklin známou formulí „čas jsou peníze“ (v českém překladu 1838), umožňovala představit čas jako faktor sociálního vzestupu. Na rozdíl od stavovských privilegií, jež zaručovala sociální status na a priori daných selektivních principech, byl čas dán každému a jeho vhodné využití mohlo i jedinci z nižších sociálních vrstev zajistit společenský vzestup. Čas se tak stává klíčovou komponentou nového liberálního biografického projektu společenského vzestupu nejen ve smyslu biologickém, ale též ve smyslu strukturace sociálního jednání. Objevuje se množství návodů (i beletristických), jak čas řádně využít a proměnit jej v hmotný zisk. Spolu se zvýznamňováním času roste i funkce lhůt a termínů („deadline“) a sílí nutnost synchronizace a správného načasování („timing“), neboť každý aktér nyní disponuje vlastním časem, který není vždy kompatibilní s časy jiných aktérů. Příspěvek se pokouší ukázat, jak je nový sekularizovaný čas v rodící se výkonové společnosti reprezentován a jaké konsekvence měla monetizace času mimo tento optimistický liberální diskurz u modernistické generace přelomu 19. a 20. století. 

Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist