Plzeňské sympozia

Aleš Filip and Roman Musil

"Noční život duše" v tvorbě malířů Gabriela von Maxe a Alberta von Kellera

s. 65–75, resumé s. 76–77

V 19. století se těšily velké popularitě různé formy praktikování okultních nauk, což platí zejména pro mesmerismus, spiritismus a parapsychologii. Ačkoli na ně často bylo pohlíženo jako na šarlatánství, podvod, nebo ďábelské praktiky, přiklonili se k nim i někteří učenci a umělci. V Mnichově to byla celá řada prominentních výtvarných umělců, ovšem jen dva z nich, Gabriel von Max a Albert von Keller, učinili z okultismu přímý a dlouhodobý inspirační zdroj své tvorby. Tito umělci obohatili středoevropské salonní malířství o okultistickou tematiku, která může být zkoumána ve třech okruzích v rámci (1) biblických námětů, (2) mediumismu a (3) obrazů vizionářek. Zatímco Keller se zaměřil na efektní scény excitace, často s davem pozorovatelů, a tedy na narativní spektákl, Max se snažil vystihnout výraz hluboké duševní koncentrace svých hrdinek. Jako rodák z Prahy a zemský patriot po celý život udržoval vazby k českému prostředí, pro něž byl mimo jiné určen jeho šedévr Věštkyně z Prevorstu ve vytržení (nyní ve sbírkách Národní galerie v Praze). Vliv jeho ikonografické inovace na české umění lze konkrétně doložit, ale patrně trvalejším inspirativním momentem zůstává v závěru „dlouhého 19. století" šířeji sdílená idea, jejímž byl Max průkopníkem, o významu mimořádných duševních schopností, předjímajících domnělé budoucí cesty lidstva, a jejich afinitě k výtvarnému umění. Maxův přítel, filozof Carl du Prel tyto schopnosti charakterizoval jako „noční život duše", jež je schopna skrze „posunutí prahu počitku" překonat omezenost běžného (tj. „denního") vnímání.

Klíčová slova: Gabriel von Max - Albert von Keller - okultismus ve výtvarném umění - ikonografie salonní malby

 

Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist