Jan Hozák
Tovární práce ve světle dobových svědectví tzv. Kleplovy sbírky vzpomínek a rukopisů
Článek přináší autentická dobová svědectví o tovární práci a údělu dělníků, k nimž patřily ženy i děti, tak jak se dochovala v písemné podobě ve sbírce vzpomínek a rukopisů v archivu Národního technického muzea v Praze. Sbírka do dnešního dne čítá bezmála 2000 inventárních čísel. Založil ji archivář Jan Klepl (1907–1965) v polovině 20. století (po něm je často nazývána sbírkou Kleplovou). První text napsala česká spisovatelka Božena Němcová v roce 1859 (originál je uložen v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze), kdy navštívila strojovou přádelnu v České Skalici a ve zkratce zachytila nejen vlastní výrobní proces, práci ruční i strojovou, ale také pracovní podmínky, zastoupení žen, mužů a dětí ve výrobě a jejich platy. Text je pozoruhodnou mnohostrannou sondou do poměrů tovární výroby v Čechách v polovině 19. století. Další dvě svědectví se týkají dětské práce v oboru sklářství u Tanvaldu a na Moravě u Vsetína. Dovídáme se, čím byly naplněny životy dětí ve věku osm až deset let, které kromě školy musely šest a někdy i sedm dní v týdnu absolvovat ještě několikahodinový pracovní proces. Dětská práce byla nezbytností pro většinu rodin z těchto sociálních vrstev. V závěru příspěvku je zachycen popis hornické práce v malém dolu na Slánsku, jak jej přiblížil ve svém vyprávění havíř, který pracoval 32 let v oboru.
design by Bedřich Vémola
