Matěj Kratochvíl
Nespolehliví zapisovatelé. Sběratelé lidových písní jako fabulátoři tradice
Lidová hudba se od konce 18. století stala předmětem stále intenzivnějšího zájmu sběratelů a badatelů. Rozvoj sběratelství lidových písní s sebou přinesl otázky autenticity a věrohodnosti záznamů. V průběhu 19. století uplatňovali sběratelé různá měřítka a podle nich vytvářeli obraz lidové hudební kultury, který byl vždy do jisté míry fabulací a fikcí, ať již šlo o upravování textů písní do přijatelnější podoby vypouštěním vulgárních výrazů, nebo o vynechávání celých složek repertoáru, které sběratel nepovažoval za vhodné zařadit. Autoři významných sbírek jako František Ladislav Čelakovský nebo Karel Jaromír Erben zaznamenaný materiál často upravovali, aby vyhovoval jejich představám o správné národní kultuře. Zvláštní roli dostala lidová píseň ve sporech o pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Sběratel František Bartoš a historik František Dvorský, každý jiným způsobem, použili lidové písně jako argument pro podporu názoru o pravosti Rukopisů.
sbírky lidových písní – Rukopisy královédvorský a zelenohorský – autenticita
design by Bedřich Vémola
