Plzeňské sympozia

Taťána Petrasová

Mystifikace nebo vážná hra. Liběchovský Slavín

s. 157–164, resumé s. 164–165

Text zkoumá mystifikační chování české společnosti v souvislosti se stavbou liběchovického Slavína (1843–1851). Vychází z teze literárního vědce Vladimíra Macury, publikované v jeho knize Znamení zrodu, že mystifikační postupy ztratily ve 40. letech 19. století důvěryhodnost, protože společnost je začala považovat za podvody. Na příkladu článků v českých Květech a německé Bohemii, vydaných v roce 1846, ukazuje, že mystifikace sice ztratila svůj sebeironický charakter, ale nepřestala mít v české společnosti smysl. Text rekonstruuje chronologii vzniku Schwanthalerových kreseb a modelů soch určených pro Slavín s využitím deníkových záznamů historika Jana Erazima Vocela, který patřil od roku 1843 k okruhu českých vzdělanců, s nimiž se stavitel Slavína, cukrovarnický podnikatel a mecenáš Anton Veith radil. Na základě Vocelových deníkových zápisů a dobových katalogů Schwanthalerova díla autorka dokládá, že informaci časopisu Květy o modelech pro sochy představitelů husitské reformace – Jana Žižku a Jana Husa – je třeba číst jako mystifikaci a součást boje o „zcizený prostor“ české mytologie. Krátce nato totiž česko-německý okruh spolupracovníků Antona Veitha naopak jako první a politicky méně radikální téma zvolil postavu Přemysla Otakara II.

Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist