Plzeňské sympozia

Jiří Rak

Když otec Radecký nás k slávě ved’...

s. 231–239, resumé s. 238–239

V české paměti zůstávala po celou druhou polovinu 19. století živá vzpomínka na účast ve válkách na italské půdě v l. 1848/49. Jejich symbolem byla postava polního maršála Václava Radeckého. Po stručném přehledu jeho vojenské kariéry se autor zamýšlí nad stereotypy, které se v souvislosti s Radeckého osobností tradovaly už na konci jeho života a upevnily se bezprostředně po jeho smrti v r. 1858. V Praze byl v listopadu toho roku odhalen Radeckého pomník, zesnulého vojevůdce oslavila řada příležitostných básní (např. Václav Jaromír Picek); císařský pár navštívil v českém divadle představení Vysloužilců Josefa Jiřího Kolára.

Radeckého mnohonárodnostní armáda (a její vítězství u Santa Lucie a Novary) sloužila jako důkaz slovanské věrnosti trůnu, sám maršál se stal symbolem českého rakušanství, jež nebylo v rozporu s obrazem věrného Čecha a vlastence. Zejména v prostředí veteránů se dlouho udržoval Radeckého kult, jak dosvědčuje i vyprávění starého vysloužilce v Čechově básni Ve stínu lípy.

Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist