Aleš Filip – Roman Musil
Úspěch evropské salonní malby na americké půdě. Dva obrazy Kryštofa Kolumba
Evropská salonní malba se zejména v 70.-90. letech 19. století stala předmětem zájmu severoamerických sběratelů. V rámci historické malby byly favorizovány scény ze života Kryštofa Kolumba, přičemž jeho kult dosáhl vrcholu v jubilejním roce 1893, s přesahem do následujícího roku, kdy se v Chicagu konala jemu dedikovaná Světová výstava. Středoevropanem s americkou zkušeností je v tomto případě Hans Temple, vídeňský malíř, narozený na Moravě, který se jako delegát Künstlerhausu podílel na zajištění rakouské umělecké sekce Světové výstavy. Vzhledem k velikosti prostor, jež mu byly poskytnuty v Paláci umění, měl nedostatek exponátů. Proto se obrátil na pařížského obchodníka s uměním, původem z Vídně, Charlese Sedelmeyera, a ten mu s pomocí svého chicagského zetě Eug?na Fischhofa pomohl zajistit díla malířů z Rakouska-Uherska, spojených s Paříží a svými obchodními zájmy. Mezi nimi byli i Eduard Charlemont s obrazem Kolumbus a Václav Brožík s menšími žánry; ten však byl zastoupen i svým populárním velkým plátnem Kryštof Kolumbus na dvoře španělském roku 1491, tehdy dlouhodobě vystaveným v Metropolitním muzeu umění v New Yorku - byť ovšem jen nepřímo, protože jeho malba posloužila jako předloha pro jednu ze série známek s kolumbovskou tématikou, vydaných při příležitosti oné výstavy. Na ní se zájmy globálního trhu s uměním (konkrétně Sedelmeyera a Fischhofa) a kulturní reprezentace habsburské monarchie zřejmě protnuly ve vzájemně výhodné symbióze.
Klíčová slova: 19 století - Spojené státy americké - Rakousko-Uhersko - Expo Chicago 1893 - ikonografie Kryštofa Kolumba - salonní umění - kulturní reprezentace - trh s uměním - Václav Brožík - Eduard Charlemont - Charles Sedelmeyer
design by Bedřich Vémola
