Eva Bednová a Václav Hájek
Zevloun, flaneur, zvědavec aneb Zírání do nikam jako volnočasová aktivita
Příspěvek se zabývá fenoménem moderního městského flaneura a badauda, tj. postav, které pojímají město svým těkavým pohledem, „zevlují“, nebo se nudí v městských ulicích. Na základě příkladů tvorby Luďka Marolda pojmenovává rozdíl mezi pohledem a prožíváním volného času těchto dvou figur. V obrazech druhé poloviny 19. století věnujících se zobrazení městského žánru se postava flaneura / badauda (Luděk Marold, Felix Vallotton, Honoré Daumier) vyskytuje jak v kontextu davu, tak jako osamělá vyvržená figura na pomezí městského života. Čas, který flaneur/ badaud tráví pozorováním města, není utilitárně spotřebováván, ale je to čas „autentičtější“. Je to čas nudy, zahálky, který není pouze využíván k dosažení praktických cílů a konkrétních účelů. Postava flaneura a badaudaodkazuje zároveň k tomu, že součástí městského prožitku volného času je i pohled na jeho dění, které se jeví jako atraktivní a intenzivní.
Klíčová slova: pohled – badaud – moderní město – Luděk Marold – flaneur – zahálka
design by Bedřich Vémola
