Plzeňské sympozia

Jan Mergl

Tělo v uměleckém řemesle 19. století

176–182, resumé s. 183
Studie sleduje možnosti a způsoby uplatnění lidského těla jako tvarového či dekorativního prvku v uměleckořemeslné tvorbě v průběhu 19. století. Zatímco doba empíru a biedermeieru nepřála kultu lidského těla přílišné pozornosti (a sledovala spíše jeho společenskou funkci než estetické kvality) a rokoko plus následující historizující styly stojí za zmínku jen s ohledem na novum v podobě dekorativní porcelánové plastiky (A. Popp), s nástupem secesního symbolismu v samém závěru století dochází k radikálnímu obratu. Tělo (především ženské) přestává hrát roli pouhého dekorativního doplňku a stává se umělecky vyjádřeným symbolem, nositelem mnoha významů i skrytých poselství. Inspirativní počiny předních francouzských keramiků (A. Dalpayrat, P. C. Massier) zapůsobily na četné školy, továrny i konkrétní umělce v Čechách: Odborná škola keramická v Teplicích, továrna Amphora v Trnovanech u Teplic a její umělecký ředitel E. Stellmacher. Právě Stellmacherovy osobité realizace v keramice a porcelánu z let 1892–1904, využívající florální i animální motiviku a soustřeďující se zejména na tělo ženy-květiny a ženy-vodního živlu, stěží nacházejí v dějinách české umělecké tvorby obdoby.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist