Božena Brodská

Charakterní tance na jevišti 19. století

367–374, resumé s. 374
Většina historiků i teoretiků tance a divadla označuje za charakterní tance všechno, co není klasický balet. Národní tance – jako polské, maďarské španělské, italské, ruské, ale také čínské a orientální – najdeme v mnoha baletech 19. století, v nichž byly často předváděny jako zábava pro kolemstojící, často jako exotický kontrast proti klasickému tanci. Vycházely většinou z volných napodobenin několika základních, z reality převzatých tanečních prvků Autorka se zabývá provozováním těchto tanců na jevišti Stavovského divadla v Praze již od roku 1785 (balet skladatele Vincence Maška Das Kosakenlager oder der verunglückte Stutzer) přes ustanovení oficiálního baletního souboru (1834 nástupem Augusta Stögra jako ředitele) až po provozování kankánu na jevišti Prozatímního divadla v šedesátých letech 19. století. Všímá si rovněž činnosti jednotlivých choreografů i vystoupení tanečních umělkyň a umělců, jejich taneční dramaturgie (např. funkcí charakterních tanců v činohře a opeře i samotných baletních představení) i druhy tanců (např. uvedení české polky v roce 1838 v pantomimě Zlatá sekyra, kterou tančil sám baletní mistr Johann Raab).
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist
Partneři projektu:
Plzeňská filharmonie
Západočeská galerie v Plzni
Západočeské muzeum v Plzni

Organizátoři konferencí:
Ústav dějin umění AV ČR
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Ústav pro dějiny umění UK Praha
https://www.high-endrolex.com/6