Pavel Janoušek
Po katastrofě- kolportážní román jako řemeslo a výraz vnitřního dialogu. Morana čili Svět a jeho nicoty
Autor analyzuje prózu Morana čili Svět a jeho nicoty, kterou Karel Sabina v roce 1874 vydal pod pseudonymem Arian Želinský, a to jako výraz své osobní, filozofické, a především literární reakce na tzv. národní soud, který jej demaskoval jako policejního agenta a učinil z něj exkomunikovaného „zrádce národa“. Záměrem je doložit způsob, jakým Sabina svůj privátní krach promítl do literární výpovědi, pracující mimo jiné i s motivem povodně inspirovaným katastrofickými záplavami z května roku 1872 – tedy, jak do vnějškové formy konvenčního kolportážního románu ze šlechtického prostředí promítl svůj vnitřní svár, sžíravý dialog mezi různými životními pravdami. S jistou licencí autor označuje Sabinův román jako spontánní předzvěst poetiky, která v budoucnu dostane přízvisko „postmoderní“ a kterou charakterizuje ztráta víry v historický pokrok, v soudobou civilizaci a náboženství, jakož i vědomí plurality a synkretismu názorů a forem, přerůstající v podvědomé hledání nové víry. Sabina se v románu projevuje jako autor, jemuž už sám akt a proces psaní zjevně poskytuje nemalé osobní uspokojení, prostor pro útěšné sebevyjádření, který ale nemá potřebu usilovat o originální literární tvar. Naopak: vědomě používá konvenční narativní schémata a klišé, přičemž doufá, že náročnější čtenář pochopí skrytou ironii, sarkasmus literární a filozofické hry, jež prostupuje celý román.
design by Bedřich Vémola
