Kateřina Svatoňová
Mediální variety české modernity
Tento příspěvek se zaměřuje na prostředí české modernity, ohraničené dvěma zásadními událostmi konce století pořádané v Praze – první plně českou Všeobecnou zemskou výstavou: Na oslavu jubilea první průmyslové výstavy roku 1791 v Praze (1891) a Výstavou architektury a inženýrství: Spojenou s výstavou motorů a pomocných strojů pro maloživnostníky, s přidruženou výstavou vynálezů pro živnostníky a s odbornou výstavou klempířů zemí Koruny české (1898), kterou můžeme vnímat jako demonstraci nadcházejícího století, v němž se plně rozvine nejen médium kinematografu, ale i existence samostatného státu. V prostoru výstav, fascinujících prostorů formujících vizuální zkušenost modernity a zároveň na interdiskurzivních, intermediálních a interdisciplinárních přehlídkách obrazů-atrakcí, se ukazuje, jak součinnost jednotlivých inovací ovlivňovala vymezení média a podobu některých reprezentací. V českém prostředí jsou však tyto reprezentace do značné míry poznamenané tím, že se překrývaly zápasy o národní obrození a rakousko-české vyrovnání s postupující technologicko-industriální revolucí. Audiovizuální vynálezy, optické hračky a zobrazování musely naplňovat i politickou funkci, a proto se zrodily z napětí mezi modernistickou progresivitou a nacionálně laděným tradicionalismem. V době oslavy pokroku, techniky a moderních vynálezů, se v českém prostředí adorovaly i postupy, média a obrazy mnohem tradičnější, které měly posílit vlasteneckého ducha. Příspěvek analyzující dobový diskurs se ptá na to, jak se pořadatelé vyrovnávaly s tímto pnutím mezi novým a starým, moderním a tradičním, nehistorickým a historicitou a jaké obrazy byly v takto rozpolcené mediální i národní situaci požadované, preferované a atraktivní.
klíčová slova: české země, 19. století, kulturní dějiny, mezinárodní výstavy, česká modernita, Praha, Všeobecná zemská výstava
design by Bedřich Vémola
