Aleš Haman
Člověk a stroj v českém literárním naturalismu
Příspěvek se zabývá stylovými rysy naturalismu ve vztahu člověka a strojového mechanismu v románech Josefa Karla Šlejhara Peklo a Matěje Anastásia Šimáčka Duše továrny, s odkazy na Zolův Germinal. Rozdíl mezi Šimáčkem a Šlejharem by se dal vyložit jako odlišnost vyplývající z návaznosti na různé fáze Zolova díla, které bylo oběma vzorem. Šimáček patrně navazoval na ranou fázi tvorby francouzského autora, vrcholící v Germinalu, kdežto Šlejharovi bylo asi bližší pozdější období Zolovy románové tvorby z konce 19. století, do níž stále zřetelněji pronikaly rysy alegorie a symbolismu. Česká literatura se vyznačuje jistým specifickým rysem literárního naturalismu: tímto pojmem bývá obecně označován literární směr nebo tendence až přelomu 19. a 20. století. A to i přesto, že Zola vydal svůj první naturalistický román již v šedesátých letech (Tereza Raquinová, 1867) a první (převážně negativní) ohlasy jeho prací se v českých zemích objevily již na počátku osmé dekády tohoto století (Ferdinand Schulz v časopisu Osvěta v roce 1880). Českému naturalismu chybělo také vyhraněné polemické zaměření proti zkonvencionalizovaným ideálům vlasti, krásy a dobra jako tomu bylo v naturalismu francouzském nebo německém.
klíčová slova: klíčová slova: české země, literatura, naturaslismus, vitalismus
design by Bedřich Vémola
