Lucie Vlčková
Krajina Itálie a její malba v Praze v 19. století. Poznámky k reflexi italské krajiny jako malířského námětu
Italská krajina v české malbě 19. století dlouhodobě a úspěšně koexistovala vedle řady jiných, často módnějších námětů. V době, kdy krajinářský ateliér na akademii pod vedením M. Haushofera ovládly alpské scenérie, byla velmi vítanou alternativou, zejména ve své méně dramatické a méně monumentální podobě, jakou představovaly klidné motivy z Campagna romana. Obliba neokázalé, lehce zvlněné úrodné nížiny přispěla k estetickému docenění krajinných partií s obdobným reliéfem a strukturou. Nepřímo tak mohla přispět také k malířskému objevování obdobně neokázalé domácí krajiny, které se od šedesátých let stalo hlavním programem české krajinomalby. Ostatně Polabí, které bylo kodifikováno jako obraz české krajiny, bylo v prvních dekádách 19. století vyhledáváno drážďanskými krajináři jako zástupná lokalita za nesnadno dostupnou Itálii. Drážďanský profesor krajinomalby Adrian Richter se explicitně vyjádřil o tom, jak mu Polabí italskou krajinu připomíná, a svým žákům doporučoval: „Jezděte do Čech, to je naše Itálie.“
design by Bedřich Vémola
